Dnes 24.2.2010 jsem se dodíval na"CS Filmu" na starší český film "Větrná hora" z roku 1955 který byl natáčen z prostředí Děčínského Sněžníku.Bylo zajímavé se dívat po 55 letech do tváří herců Hrušínského,Kemra,Záhorského,Deyla, ale hlavně na rozhlednu bez těch hnusných satelitů, ale to je úděl všech rozhleden....

Zajímavé místo. Vydal se nás tam kdysi (tak rok 2007) plný autobus (cca 45 lidí). Rozhledna zavřená, nahoru nás nepustili s tím, že je hnusně. Na otázku, proč by jim to mělo vadit, nás vyhodili z hospody. Za pár týdnů se chystám znova na Děčínsko, ale nevím, jestli mám riskovat.

Unikátní místo, a to nejenom rozhledem, jsou zde i jiné anomálie... Rozhlednu mi už po třetí v řadě nebylo umožněno navštívit, díky velice ochotné "paní domácí". Proto přijďte alespoň tři, raději ale pět hodin před koncem otevírací doby, jinak se Vám taky může stát, že po dlouhé cestě budete uzemněni větou "...že už je pozdě". Vřele nedoporučuji...

krásná rozhledna na překrásné stolové hoře, byli jsme tam koncem září a musím uznat, že toto období je pro návštěvu rozhledny tím snad nejlepším:o) v kiosku dostanete klíče a pak už jen vzhůru, vřele doporučuji, Martin z Hradce Králové

je jasné,že ten bufet musi z něčeho existovat,jezdim hodně po českých městech a třeba den před návštěvou Sněžníku jsem si dal na náměsti v Mělníku plzenské pivo za 35kč a tady za 30kč.To,že by v takovýchto zařízeních měly být ceny jako v marketech je opravdu nesmysl.Jedine co mi vadi,že ta rozhledna je oplacaná satelitama.Jinak parada a rozhled jsem mel určitě větší než praotec Cech.

Myslím, že kiosek slouží k občerstvení, ne jako obchod – někde v restauraci by taky sotva někoho napadlo chtít 2l pití za cenu jako v marketu, lidi, berte to prostě tak, že vyšší cena je prostě poplatek za to, že Vám to pití nahoru někdo dovezl a nemuseli jste se s ním tahat v batohu ;-).
Já osobně si na obsluhu nijak nestěžuji.
A tuhle rozhlednu pokládám za nejhezčí u nás – a že už jsem jich viděla pěknou řádku!

OBSLUHA V KIOSKU JE DĚSNÁ.KDYŽ VÁM ŘEKNE ŽE 2L PITÍ VÁM NEPRODÁ(CENA V OBCHODĚ 10KČ) ALE ŽE SI PITÍ MUSÍTE KOUPIT ROZLITÉ(CENA ZA TŘETINKU 15KČ)tak vás naštve jak lidi na žízni dokážou vydělávat.jinak je to fakt fešanda která stojí za to -myslím tu rozhlednu né obsluhu

PS:Tu svobodu jsme taky cítili.

V sobotu 10.března jsme vyrazili z Děčína po červené turistické značce na Sněžník je to 10 km pěkné cesty, vystoupili jsme i na rozhlednu, vstupné dosp. 20kč, dítě 5kč,zakoupili turistickou známku a pokračovali jsme na vlak do Jílového. Odjezd vlaku byl v 15:17 hod.směrem Děčín - Ústí - Roudnice n L.- Kralupy - Kladno, doma jsme byli ve 20:00 hod. Byl to pěkný výlet a doporučujeme všem turistům.

zdravím Zdendu Horáka z Jílového a posílám pozdrav ze SNĚŽNÍKU,je tu cítit svoboda.:))

Rozhledna otevřena celoročně.Duben-říjen Po-Pá10-17,So,Ne9-17hodin. Listopad-Březen 10-16hodin celý týden. V případě špatného počasí je ale zavřeno. Klíč k vyzvednutí v bufetu.

je to opravdu moc krásná procházka,chodím tam každý víkend a Yvetka je múza sněžníku,která si jen krátí čekání na námořníka.Lidi vyražte si na výlet,nebudete litovat.

ziky:svatá pravda a ještě pořídíš pár pěkných snímků.

To Dalekohled: tohle je prostě jeden ze zásadních důvodů, proč chodit na rozhledny (než plachtit na moři)...:-)))

Bydlím v Jílovém a cestou na rozhlednu,ač je to neslušné sem tiše pozoroval sousedku,jíž manžel plachtí na moři,jak nasazuje mu parohy.Skla u auta mlžila,jak se holka snažila.

Máro, takže kdy nastupujete místo stávající obsluhy, když jste tak žhavý někoho vyměňovat ?

VODU PRO PSA S SEBOU.OKAMŽITĚ BYCH VYMĚNIL OBSLUHU U STÁNKU.JINAK JE TO SUPER. MaP

Pokud jste Děčínští nebo z okolí Děčína, doporučuji Sněžník zdolávat na kole. S kamarádem pravidelně (2-3 do týdne přes léto) šlapeme ten nechutný krpál z centra až na rozhlednu, ale výhled stojí za to. Člověk dělá něco pro své zdraví a navíc ta cesta dolů...pro adrenalinové milovníky zaručený zážitek (ps: rekordní rychlost 68km/hod :)

Na Děč.Sněžníku jsme byli letos v srpnu,když jsme cestovali po krásách vlasti.Cesta se zdála dlouhá,při které se člověk i opálil.Ale na konci cesty to byla paráda.Nebyli jsme sice na vrcholu rozhledny,ale i tak to stačilo(na takové výšlapy beru s sebou dalekohled).Bylo krásné jasné počasí a dobrá viditelnost,takže si to umíte představit.K původním příspěvkům:chudáci hafani,asi si budou muset vodu nosit sami,nebo obsluhující personál patřičně kousnout!

na teto rozhedne je moc krasne, obsluha v bufetu je prijemna,jen k te vode pro psa¨:nemaji zde vodovod a veskerou vodu musi dovazet balenou.Coz jsme pochopili a na radu pani z bufetu se nas pes bez problemu napil z jezirka u rozhledny.je tam opravdu krasne, vsem doporucujeme.

Dvoukilometrový výšlap od parkovsiště ke Sněžníku se určitě vyplatí! Nenechte se zmást, že půjdete dlouho a Sněžník nikde na obzoru:-) Je to pořád zatáčka vlevo, vpravo, a člověk má chvíli pocit, že z červené sešel..a najednou-lup a Sněžník je před vámi:-) Rozhledna je moc krásná, výhled taky. A určitě se nenechte odradit bufetem pod rozhlednou,kde vám prodají vstupenku a zapůjčí klíč-teda pokud vydržíte pohled obsluhy, která vás bude jako další otravy probodávat svým pohledem.. Cedulka na jejích dveřích PSŮM VODU NEDÁVÁME dojem z její (ne)ochoty jenom umocňuje.Fakt hrůza. Ale jinak Sněžník bezvadný!! A cesta na něj a z něj je taky supr-kolem pískovcový skály, na který se dá vylézt a vychutnávat ten rozhled a klid:-)

VCERA DNE 19.7.06.JSEM NAVSTIVYL NEJHEZCI ROZHLEDNU NA DECINSKU VYSLAP PO CERVENE Z DECINA 10KM PRES PASTYRSKOU STENU SUPER VYSLAP A NAVIC KDYZ BUDETE MIT SUPER POCASI VYHLED AZ NA JIZNI STRANU DRAZDAN KRASNE VIDET PIRNA,KONIGSTEIN,HRENSKO

Dnes jsme se byli podívat na rozhledně. Je to opravdu krásná vyhlídka a pohodová cesta. Nejezdíme na kolech a opravdu jsme si vychutnali pěší cestu na kopec.. Šli jsme pěšky skoro sami. Paráda. Jedno se nám ale opravdu nelíbilo. V bufetu pod rozhlednou mají na vstupních dveřích celkem tři "tabulky" - jedna je provozní doba, druhá,že neprodávají turistické známky a třetí, že vodu pro psy nedávají.............

Co by vyprávěla věž na Sněžníku
Thunové, zvláště hrabě František Antonín (1786-1873), nechali na sebe působit myšlenky osvícenství. Na děčínský zámek v 19. století přijížděli významní jedinci, politici, umělci a buditelé. Styky dosvědčuje rozsáhlá korespondence.
Ze širokého obzoru je viditelná rozhledna na Děčínském Sněžníku. Shlíží-li z ní návštěvník do kraje, za jasného počasí spatří vzdálené Krkonoše, mýtický Říp,bouřlivou Milešovku. Uchvátí ho pohled na Českosaské Švýcarsko,na fotogenické kužele Českého Středohoří. Přírodní krásy Děčínska, země i život lidí přilákaly k nám básníka Jana Nerudu (1834-1891). Několikrát přijel do Děčína, o němž napsal hezký, ironicky úsměvný fejeton. Na Sněžník zavítal při cestách po východním Krušnohoří roku 1872. „Daleko, daleko šlehá tvůj zrak, chlum tu vedle chlumu, obrovitá vlna vedle vlny. A jak vznešené, velebné ticho rozkládá se dole! Nejrozlehlejší lesy vypadají jako pouhá modravá píseň, země je hnědá, jako neporostlý hrob, někde bílý puntík, město – o těch infusoriích, nazvaných lidmi, ani památky. Zdá se, že se příroda ani o politiku nestará, že ani není za mák náruživá, --. Ať by se nestarala, ale tamhle je Milešovka v taláru mlhavém, vpravo vlevo vlny, a zde před nimi krásné, bohaté sídlo plemene odcizeného a za nimi nepoměrně chudší kraj, věčné bojiště nebohého lidu – hroudy jeho jsou vlhky potem a krví -.“ Sněžník, na který básník vystoupil, ve fejetonu pojmenovává Rudohorská Sněžka.
Na česko-německé hranici v obci Sněžníku stávala před II. světovou celnice. Na ní se odehrála poslední scéna kolem atentátu na německého emigranta, antifašistu ing. Rudolfa Formise. Starousedlí Češi, účastnící protifašistického odboje, Jiří Boehm a František Eret na událost vzpomínají následovně. „Vražda spáchaná na německém emigrantovi ing. Formisovi dne 24.1.1935 v Záhoří u Prahy zhoršila podstatně otázku emigrace v pohraničním území. Vrazi Schubert, Müller a Karlsbachová byli sice na celnici Děčín-Sněžník pro nějakou formalitu zadržení a přes noc ponecháni v budově u celních závor, ale podle výpovědi svědků byli pak ve čtyři hodiny ráno propuštěni a odjeli vlastním vozidlem směrem na německý Rosenthal. Těsně po jejich odjezdu došel telefonický příkaz k zadržení této nebezpečné skupiny.“ Podobně o celém případu vypravoval s dalšími zajímavými podrobnostmi český novinář a fotograf Karel Hájek (1900-1978). Ten ze své profese přijel okamžitě na místo vraždy, vyfotografoval mrtvého Formise, zdokumentoval věše a v automobilu dojel na Sněžník, pokračoval dál do Německa po stopách vrahů. Tady padl do rukou německého gestapa, ale šťastně se vrátil do Prahy. Jiný novinář V. P. Borovička v knize Atentáty, které měly změnit svět popisovanou událost umisťuje na celnici Cínovec.
Pohraničí od Tisé k Jetřichovicům pokrývají rozeklané skály s labyrintem roklí Není divu, že odjakživa jejími stezkami procházeli lidé „překračující zákon“.Taková byla i cesta vedoucí kolem rokle Husche na německé straně k nám podél Stříbrných k Tetřevím stěnám a Pravčické bráně. Tudy k nám utíkal před hnědým morem spisovatel Heinrich Mann (1871-1950). Se svým bratrem Thomasem se stali našimi občany a získali domovské právo v Proseči u Skutče.
Lesem porostlými kaňony a skalními roklemi se prodíral nejednou a tajně převáděl Julius Fučík, „turista překračující hranice a zákon“ „Odjeli jsme rychlíkem do Podmokel, odtud autobusem do Tisé. Zase byl takový pěkný slunečný den jako loni…Naši v Praze, řekli Julovi, že v Tisé mu soudruzi poradí, aby se na ně obrátil, jak přejít hranice do Německa. Jula se dověděl, že odtud podnikají Češi i Němci výlety bez jakéhokoliv povolení na Děčínský Sněžník, abychom tedy zkusili své štěstí. Jenže Děčínský Sněžník nás vůbec nezajímal.“(G. Fučíková: Život s Juliem Fučíkem). Odjížděli do Sovětského svazu, poznat zemi, kde zítra znamenalo včera, aby mohli připravit u nás stát podobný. To byl konec června 1931. Při návratu se v Děčíně vykázal se nejprv odcizeným pasem, svůj měl neplatný, převážel peníze i materiály pro činnost českého komsomolu a navíc byl stihán zatykačem. Byl zadržen a předán do Prahy. Za nedovolené překročení hranic a další provinění mu soud vyměřil trest v trvání čtyř měsíců. Jaké tresty udíleli jeho mladíci po dvaceti letech !
V zářijových dnech osmatřicátého roku po nezdařeném henleinovském puči v Sudetech divokými skalami prchali jejich původci nebo tu hledali úkryty. Když se vrátili, začala naši zemi mrtvolná léta okupace. Koncem II. světové války se na Sněžníku zdržovala 1. divize Vlasovovy Ruské osvobozenecké armády s velitelem generálem S. K.Buňačenkem. Dorazila sem 24. dubna 1945. Velitel Buňačenko nařídil odpočinek. Po dvou dnech vyrazili k Teplicím, kudy prošli 28. dubna, v Mostě osvobodili ruské zajatce a zamířili k Lounům. Tady se velitel 1. divize setkal s generálem Vlasovem. Odehrál se mezi nimi zajímavý rozhovor. Buňačenko ho přesvědčoval, že jedinou záchranou je bojovat proti Němcům. „Pokud pomůžeme Čechům od Němců, pomůžeme jim zároveň, aby je nespolkli bolševici“, vysvětloval. Dále se přiznal, že přijal českou delegaci a uzavřel s nimi o pomoci příslušnou dohodu. Vlasov s jeho postupem nesouhlasil, ale ponechal mu volné pole v počínání. 6. května 1945 vstoupili do Prahy a účastnili se květnových bojů. Osudy Vlasovova vojska byly do osmadevadesátého roku tabu. A tak jejich historii mohly náležitě vysvětlit a pravdivě popsat až knihy nezatížené úmyslným zkreslováním, a když byly zpřístupněny dokumenty naše i ruské.[22]
Po válce nedošlo k obnovení celnice, působil zde pohraniční oddíl. O něm vypráví film, dnes už pro pamětníky - „Větrná hora“. Na černobílém filmu – se podepsal čas technicky i obsahem – můžeme vidět, jaké lesy tu rostly před půlstoletím, pohledět na původní hostinec s rozhlednou.
Stará dáma na Sněžníku se může pochlubit několikerými nej-. Pokládá se za nejstarší kamennou rozhlednu v Čechách, patří k nejznámějším a nejkrásnějším. Stojí zde, postavená po tehdy módním romantickém vkusu ve stylu anglické gotiky, podobná mořskému majáku, od roku 1864. Mecenáše stavby připomíná hraběcí koruna s erbem Thun-Hohensteinů nad vchodem. Na Sněžníku byl zachycen první televizní obraz u nás. z olympijských her v Berlíně roku 1936. První náš televizní divák profesor ing. Matthias Färber (1890-1958) z Děčína instaloval na Sněžníku zařízení, s nímž sledoval obraz z olympijských her v Berlíně r. 1936. Kromě toho se mu podařilo zhruba deset roků dříve zachytit prvně rozhlasové vysílání z Prahy.

Bydlím v Jílovým, na Vysoký Sněžník chodím několikrát do roka, bu´d sám nebo s nějakou kočkou. Vždycky se tam těším!

super vyhled historie sama kdyz jsem se vyskrabal na sneznik a ten rozhled zacaly tec slzy krasou nasi vlasti severu zvu vsechny vasnive turistky na rande 23.7.2006 v 13.h. na snezniku na rozhledne podelit se o zazitky a najit turistku ktera by semnou sdilela tury

Opravdu je to nejkrásnější rozhledna u nás a ten výhled je bezkonkurenční. Doporučuji si vzít dalekohled a cestou k rozhledně se zastavit na tzv. Drážďanské vyhlídce, která je asi 20m od cesty k rozhledně. Za dobrého počasí je z ní vidět až do samotného starého centra Drážďan, nebo pevnost Koenigstein atd.
Prostě ji navštivte a sami uvidíte.

Rozhledna na Děčínském Sněžníku je nejstarší kamenná rozhledna v Čechách. Do letní sezóny se chystá panoramatické zpracování výhledu nahoře na ochozu, kde budou k přečtení veškeré informace co za kopec vidíte (anebo nevidíte).

Krásná rozhledna , krásné okolí , není co dodat . Pokud pojedete okolo , zastavte se a vyzkoušejte. Stojí za to. Rozhled do blízkého i dalekého kraje je úchvatný. Jen procházka z obce k rozhledně je trochu delší a místy i docela do kopce,ale to je u většiny rozhleden také , že?!